Excelentní záznam! Při minulé seanci před dvěma lety jsme si v životodárné tekutině rudé barvy smočili pouze konečky prstů, absolvovali první dějství, jen předehru před něčím velkým. Dnes se nám však dostane plnohodnotné koupele, naši asistenti - hvězdní to architekti zvrácených řemesel jsou již připraveni, horká lázeň jest napuštěna... pro mě i pro Tebe.

Těmi architekty jsou Peter Tägtgren, Dan Swanö, Jonas Renske a Anders Nyström - death metalová smetánka, prvotní průkopníci a současně i neomylní konstruktéři dějin kovu smrti ve Švédsku. Je naprostým nošením dříví do lesa se nějak široce rozepisovat o jejich aktivitách a zdůrazňovat zde, jak ohromný význam měla jejich práce pro genezi celé skandinávské scény. Zaměřme se proto raději na pátého muže v pozadí, kterým se stal nově příchozí tlučmistr Martin Axenrot. Jsem velmi rád, že tento mladý a nesmírně talentovaný bubeník dostal příležitost vyniknout a konečně ukázat své umění širší veřejnosti. Doposud totiž působil ve WITCHERY, silně okrajových SATANIC SLAUGHTER a vcelku podprůměrných NIFELHEIM, z jejichž řad by byla cesta na výsluní popularity daleko těžší, než z ostře sledovaného projektu, kterým BLOODBATH bezesporu je. To takový Peter Tägtgren je death metalovou "celebritou" už pěkných pár let, na "Nightmares Made Flesh" převzal frontman HYPOCRISY vokální žezlo a dává z přehledem zapomenout na svého předchůdce Mikaela Ǻkerfeldta (který se mezitím jistě hluboce zamyslí nad vývojem svých OPETH a co nejdříve podnikne dlouho očekávaný krok směrem ven z nebezpečně se přibližujících spárů stagnace).

Nedávno jsem se zde rozplýval nad novým výkovkem "The Negation" od výtečných DECAPITATED a prohlašoval něco v tom smyslu, že lepší death metalové album se tento rok objeví jen velmi těžko. Lepší už asi ne, ale srovnatelné tedy zcela určitě. Upozorňuji, že zde v žádném případě nehodlám porovnávat dvě natolik rozdílná tělesa a alibisticky tak sčítat jablíčka s hruštičkami, ale... Jednu věc mají Poláci a Švédové přeci jen společnou (i když jí dosahují diametrálně odlišnými cestami) - schopnost přiblížit svoji filosofii k úplné dokonalosti, být esencí stylu. Zatímco DECAPITATED dotahují ad absurdum svůj odlidštěný technický perfekcionizmus, BLOODBATH zase reprezentují maximální měrou autentické ztělesnění veškerých parametrů, které kdy charakterizovaly nordickou death metalovou školu.

Předchozí nahrávka "Resurrection Through Carnage" byla dobrým, dokonce velmi dobrým albem, ale novinka je po všech stránkách ještě dotaženější. Tři čtvrtě hodiny bez jediného nudného momentu či vycpávky, tucet skladeb a přesto ani jedna z nich nevykazuje sebemenší známku stereotypu. BLOODBATH především vyučují variabilitu v práci s tempem a to takovým způsobem, že nejeden zatvrzelý pán ve vikingském kroji by se jistě velmi podivil, jak málo štědré k němu byly v tomto ohledu jeho Norny. Sekernická vozba Swanö/Nyström (z jejich melodické práce stále čiší ten pravý duch starých EDGE OF SANITY) mohla být sice ještě posílena o Petera Tägtgrena, ale ten nechal svojí osmistrunnou milenku raději doma a věnoval se pouze broušení svých hlasivek (osobně si myslím, že účast třetí silné kytarové osobnosti by byla v tomto případě spíše na škodu). Peter položil svůj vokál znatelně hlouběji než činí v domovských HYPOCRISY a ke svým typickým ječivým výškám se dostává jen velmi zřídka (částečně v šesté skladbě "Eaten"). Jasným manifestem tvorby BLOODBATH je čtvrtá položka "Outnumbering The Day", kterou odstartuje neskutečně chytlavý melodický nástup, současně s ním zaduní bleskové přechody Martina Axenrota a tříminutová přehlídka death metalové suverenity může začít s plnou parádou. Tahle skladba má prostě všechno: drtivou střednětempou pasáž, transparentní refrén, mrazivou mezihru, vkusné sólo i ničivou sypačku při které Axenrot jasně dokazuje, že pseudonym "Axe" nezískal lacině jen kvůli svému příjmení. Tři minuty a přesto se v nich odehraje daleko více než v celé diskografii jiných kapel. Podobně jsou na tom "Cancer Of The Soul", "Brave New Hell" a dalších přesně devět skladeb. Dalším plusem materiálu je specifická temně-hororová atmosféra, která se v podobě akustických meziher vine celou nahrávkou jako pověstná černá niť. Album "Nightmares Made Flesh" jednoduše nemá jediného slabého místa, je naprostou extratřídou a to nejen v intencích švédské death metalové větve.

Jediný problémem v mých očích zůstává fakt, že BLOODBATH není regulérní kapela se vším všudy, ale pouze a jen side project. Nemůžu se zbavit nepříjemného pocitu, že slouží výhradně jako luxusní odkladiště, kam pánové ve svých volných chvílích vyráží za odpočinkem od tvůrčích tlaků, kterým jsou vystaveni ve svých domovských kapelách. Sice je pravdou, že z dvojice dosud vyprodukovaných alb tak doslova dýchá nadhled a uvolněná atmosféra, ale na druhou stranu onen status vedlejšího projektu ubírá BLOODBATH na vážnosti a místo do středu zájmu ho staví až na druhou kolej. Je to velká škoda, protože právě "Nightmares Made Flesh" je přesně tím albem, ze kterého by začínající (nejen švédské) kapely měly citovat velmi často.